Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výchova a výcvik psa, část I.

18. 2. 2008

Obrazek


Základní výchova a výcvik psa I. část

 

Výchova

Správná výchova psa je základním předpokladem pro úspěšný výcvik. Je jednodušší vychovávat štěně, ale pokud máme dospělého psa, není to ještě žádná tragédie. Při výchově i výcviku jsou nesmírně důležité trpělivost a důslednost, s těmi dosáhneme u psa čehokoliv. Pokud se rozhodneme, že např. pes nebude smět do ložnice, tak ho tam prostě nepustíme. Pokud ho tam jednou pustíme, nemůžeme se divit, že tam příště půjde sám. Trpělivost je důležitá proto, že každému psovi trvá jinak dlouho, než se naučí určitá pravidla. Některému psovi stačí čtyři opakování, některý potřebuje dvacet.

Psovod si musí dávat dobrý pozor, aby se nenechal ovládnout emocemi; pokud má špatnou náladu, tak raději nebude cvičit vůbec. Při výchově i výcviku je důležitá pochvala, přitom málokterý začínající psovod umí psa pochválit. Nestačí jenom bezbarvým hlasem říct „Hodný…“, zejména ze začátku a při složitějších cvicích musí radost vyzařovat ze psovoda celého, musíme přímo jásat „Ták je hodný Art, ták je hodný Artíček, ty jsi šikovný pejsek!“. Psa přitom hladíme, škrábeme nebo lehce poplácáváme; stále jej však držíme v požadované poloze. Zároveň s pochvalou psovi dáme pamlsek – kousek piškotu, kostičku sýra, výjimečně třeba kousek párku (pozor, uzenina určitě není pro psa vhodná ve větších dávkách) nebo kousek syrového nebo vařeného masa, také granule, ale ty většinou nejsou moc oblíbené. Běžně se používají piškoty, „oblíbenější“ pamlsky si psovod většinou nechává na složitější cviky jako lepší odměnu. Pamlsky by měly být malé, nemají psa zasytit, jenom povzbudit jeho chuťové buňky; když u německého ovčáka použijeme celý piškot, malému knírači jej klidně nalámeme na čtvrtiny.

S trestem šetříme, nikdy netrestáme psa např. po návratu z práce za to, že když jsme nebyli doma, roztrhal koberec; v takovém případě pes nepochopí, za co je trestán, ale ztratí ke psovodovi důvěru. Pokud chceme psa potrestat (a někdy to je nutné), můžeme tak učinit pouze pokud jej přistihneme při činu. Psa nebijeme, rukou ani vodítkem, velkého psa to stejně nebolí a malému bychom mohli ublížit; pes by se pak začal bát naší ruky i kdybychom jej chtěli pohladit. Většinou stačí zvýšit hlas a použít přísné a káravé intonace; v nejhorším případě můžeme psa uchopit za kůži za krkem a mírně vytahat – takovým způsobem trestá fena štěňata. Pokud není naše postavení vůči psovi jisté a pes se nás pokouší neuposlechnout, nezbývá nám nic jiného, než uchopit psa za kůži za krkem a neúprosně přitisknout k zemi – je to bezbolestný a ve smečce přirozený způsob podřízení si jedince. Pokud toto uděláme a pes na nás vrčí, rozhodně nepovolíme, dokud vrčet nepřestane. Uvědomme si však, že pes nás někdy třeba neposlechne ze strachu, potom žádný trest nepomůže, musíme se uklidnit a promluvit na psa laskavým hlasem; budete překvapeni, že to zabírá.

Ještě než se vydáme poprvé na cvičák, měli bychom se psem zvládnout několik základních věcí. První je reakce na jméno. Kdykoliv budeme psa krmit nebo provádět činnosti, které mu jsou příjemné, oslovíme jej „Arte!“, pokud zareaguje, tím více jej pochválíme. Pokud si nás nevšímá, zatleskáme nebo jeho pozornost přilákáme jinak, a pochválíme. Můžeme jej také naučit, že po oslovení „Arte!“ bude následovat pomlsek, takže k nám pes po oslovení bude přibíhat – to by byl základ přivolání.

Další věc je návyk na obojek, vodítko a náhubek. Obojek je nejvhodnější kožený nebo nylonový, určitě hladký a nestahovací; musí být tak velký, aby jej pes nepřetáhl přes hlavu, zároveň se mezi něj a krk musí vejít alespoň tři prsty. Pokud musíme používat stahovací hladký řetízek při výcviku bude zapnutý tak, aby se nestahoval! Vodítko na cvičák je potřeba krátké – tak do 2 m, může být i propínací. Používají se vodítka kožená, dnes už častěji nylonová, a to jak plochá, tak i kulatá. Není vhodný řetěz, protože se psovodovi špatně drží. Náhubky jsou kovové, plastové a kožené; přes uzavřené kožené se psům v létě špatně dýchá, kovové mohou být dost těžké, plastové málo vydrží a rovněž málo větrají. U veškeré výstroje vybíráme takovou velikost, aby odpovídala našemu psovi; v ideálním případě ji na psa v obchodě vyzkoušíme.

Obrazek

Další důležitou věcí je socializace psa, tzn. návyk na ostatní psy, což je ovšem většinou záležitostí až cvičáku. Pokud víme, že náš pes není stoprocentně klidný, pozorně jej celou dobu sledujeme. Pokud se náhodou s někým serve, na nic nečekáme a odtrhneme jej. POZOR! Mezi peroucí se psy nestrkáme ruce, ani když mají náhubky! Popadneme první nohu nebo ocas, nesnažíme se chytat psa za obojek! Pokud máme velkého psa, budeme ohleduplní k těm malým a nenecháme svého ovčáka, aby malého pudlíka zatloukal náhubkem do země. Pro malé psy je často velmi traumatizující, když za nimi neustále chodí velký pes a doráží na ně. Uvědomme si, že malý pes je velmi křehké stvoření, a zejména mladí velcí psi si svou sílu prostě neuvědomují. Stejně tak platí, že nenecháme svého psa, aby neustále obtěžoval přítomné fenečky. Rovněž není vhodné, abychom na cvičáku dávali pamlsky cizím psům, aniž bychom se předtím dovolili jejich majitele.

Problémy dělají reakce psa na neznámé věci: jízda autobusem, projíždějící vlak, výstřel, prásknutí dveří. Když se s tímto pes setká poprvé, může být vyděšený. Na psovodovi je, aby nedal najevo strach ani tím, že psa vezme do náruče; musí se tvářit, že nic neslyšel, že to je úplně běžné. Pes potom vycítí, že psovod si je v této situaci jistý, a uklidní se. Pokud byla první reakce psa bázlivá, několikrát podobnou situaci cíleně navodíme, třeba práskneme dveřmi, začneme čas od času jezdit autobusem a podobně, a schválně se budeme chovat lhostejně, aby si zvyknul.

Samozřejmostí je správná péče o psa. K tomu patří pravidelné očkování, odčervování, péče o srst, uši a oči, zuby, tlapky; s tím nám poradí veterinář. Platí, že jenom zdravý pes je schopný podávat vrcholové výkony. Zvolíme také vhodný druh krmiva; pokud nemáme čas na vaření vyvážené stravy, používáme krmivo kompletní – pro štěňata, dospělé psy s nízkou nebo vysokou zátěží, staré psy. S tím nám zase poradí obchodě s krmivy, ale rozhodně se vyhneme nejlevnější značce.

 

Obrazek

Základní postoj psovoda se psem

Základní postoj psovoda se psem je při výcviku výchozím postavením. Pes sedí rovně u levé nohy psovoda, jeho přední tlapky nepřesahují špičky psovodových bot. Vodítko drží psovod složené v pravé ruce, je mírně prověšené.
Pro tento postoj se používá povel „K noze“ (posunek: plácnutí levou rukou na své levé stehno).

Obrazek

Přivolání psa – s předsednutím

Účelem cviku je, aby pes na jeden povel rychle přiběhnul ke psovodovi a posadil se před něj na vzdálenost nejvýše jednoho kroku. Pes zůstane v této pozici, dokud od psovoda nedostane jiný povel.
Základem je kladná reakce psa na své jméno – pes po oslovení zpozorní a běží ke psovodovi.

Nácvik:

Začínáme v nerušeném prostředí, v kapse si připravíme pamlsky, pes má volno a je od psovoda vzdálen. Psovod psa osloví „Arte!“ a jakmile pes zpozorní, vydá psovod povel „Ke mně!“ (posunek: upažení levou rukou). Pokud pes nereaguje na jméno, upoutá jej psovod na lehkou dlouhou šňůru (kolem 20 m) a po oslovení šňůrou trhne. Podle potřeby psovod přidá pomocný povel „Na!“ (pokud jej pes zná), zatleská, dřepne si nebo udělá několik kroků zpátky, jako by odcházel. Je možné psovi pomoci po povelu „Ke mně!“ přitahováním za šňůru. Jakmile je pes v dosahu psovoda, přidrží jej psovod za obojek. Psa před sebe posadí; pomůže mu tak, že jej uchopí za obojek pod bradou a lehce jej směrem nahoru-k sobě přitáhne, zároveň může dát pomocný povel „Sedni“. Může mu současně ukázat pamlsek a zvednout jej nad jeho hlavu (pes se dívá na pamlsek, a protože nemůže couvnout, musí se posadit, aby na něj viděl). Psovod psa pochválí „Hodný Art, hodný…“ a odmění pamlskem. Psovod chvilku počká (třeba napočítá do tří) a poté psa s povelem „Volno“ (posunek: ukázání pravou rukou do určeného směru) pustí a nechá odběhnout.

Je bezpodmínečně nutné, aby byl psovod velmi důsledný a vždy vyžadoval splnění cviku – je to základní cvik, který může psovi v mnoha případech zachránit život! Rovněž je důležité, aby psovod psa po příchodu vždy odměnil, i kdyby to psovi chvilku trvalo – naprosto nepřípustné je psa po příchodu potrestat, protože pak se pes bude bát na povel přijít, neboť podle jeho chápání byl potrestán za splnění povelu; psovod se musí přemoci a psa bez náznaku zlosti pochválit! Trest by byl na místě ve chvíli, že by psovod psa dostihnul a chytil v okamžiku, kdy se po povelu „Ke mně!“ např. rozběhne za jiným psem. Pokud je pes rozptylován rušivými vlivy (cizí pachy kolem, v lese zvířata, psi na cvičišti) a reaguje pomalu nebo nereaguje vůbec, je vhodné používat k přivolání šňůru a postupovat, jak je uvedeno výše; nezapomínáme chválit!

Můžeme si také vybrat druhý povel, třeba „Pojď sem“, při jehož plnění nebudeme vyžadovat předsednutí, ale v tom případě si dáme dobrý pozor při nácviku, aby pes tyto dva povely rozlišoval – při povelu „Ke mně“ důsledně vyžadujeme předsednutí. Pokud chceme psa naučit přivolání na píšťalku, postupujeme podobně; pokud má píšťalka nastavitelnou výšku tónu, nejprve si ji zvolíme a poté už neměníme. Pes je totiž schopný správně rozlišit zvuk té „své“ píšťalky mezi jinými a změna by jej mátla.

Obrazek

Chůze u nohy – ovladatelnost na vodítku

Pes jde na prověšeném vodítku u levé nohy psovoda tak, že jeho pravé rameno je stále na úrovni psovodových nohou. Pes se automaticky přizpůsobuje tempu pohybu (normální chůze, pomalá chůze, poklus). Psovod může v klidu i za pochodu provádět obraty vlevo v bok, vpravo v bok a čelem vzad. Při zastavení si pes automaticky sedá k noze, po každém obratu v klidu rovněž.

Nácvik:

Nejprve je nutné, aby se psovod sám naučil správně reagovat na pokyny. Při „Vlevo v bok“ se psovod na místě otočí o 90° proti směru pohybu hodinových ručiček (za levou rukou), při „Vpravo v bok“ se otočí o 90° po směru pohybu hodinových ručiček (za pravou rukou). Při pokynu „Čelem vzad“ se psovod otočí o 180° proti směru pohybu hodinových ručiček (tj. za levou rukou). Při pohybu se psovod na povely otáčí na místě, nedělá obloučky. Je dobré, pokud si psovod sám na klidném místě vyzkouší velet a dělat obraty, aby se mu zautomatizovaly a on se při výcviku mohl plně věnovat psovi.

Psovod stojí v základním postoji se psem u nohy. Složené vodítko drží v pravé ruce, levou rukou jej přidržuje. Při pokynu od instruktora „Pochodem vchod“ dává psovod povel „K noze“ (i s posunkem), vykročí dopředu a lehce zatáhne vodítkem dopředu-nahoru. Pokud pes nechápe, může mu psovod nabídnout pamlsek (ve výši psovy tlamy, ať po něm neskáče), kterým ho po několika krocích odmění. Psovod pokračuje volným tempem rovně vpřed, zároveň koriguje vzdálenost psa od nohy mírným tahem; pes by neměl jít od nohy dále než 20 cm. Psovod psa při chůzi často chválí a odměňuje pamlskem. Pokud se pes předbíhá, škubne psovod vodítkem vzad; pokud se ani po delším nácviku pes nepřestane předbíhat, zrychlí psovod pro příští nácvik tempo chůze při ovladatelnosti - malý pes by měl v ideálním případě vedle psovoda klusat. Pokud pes zaostává za psovodem, pomůže mu psovod pamlskem nebo nacvičuje ovladatelnost za pomalejšího tempa (zejména platí u malých psů). Takto postupuje i při změně rychlosti chůze – poklus a pomalá chůze. Při každé korekci dává psovod znovu povel „K noze“ i s posunkem. Jestliže se pes začichá na zemi, psovod škubne vodítkem nahoru-dopředu. Pokud psa zaujme něco jiného (např. jiný pes), psovod opět škubne vodítkem směrem k noze. Při pokynu od instruktora „Zastavit stát“ dá psovod nejprve povel i s posunkem, aby psa upozornil na změnu, a teprve poté se sám zastaví. Nenechá psa předběhnout a, třeba s pomocným povelem „Sedni“, si jej posadí k noze, jako při základním postoji. Po zastavení jej psovod odmění pamlskem. Později psovod začíná dělat oblouky vlevo i vpravo, jejich poloměry postupně zmenšuje.

Při obratech na místě začíná psovod v základním postoji. Na pokyn instruktora psovod dá povel „K noze“ a posunek a sám provede obrat; zároveň pomáhá psovi.. Při „Vpravo v bok“ psovod pomůže psovi tím, že jej potáhne za vodítko doprava tak, aby nakonec pes opět seděl u jeho nohy jako v základním postoji. Při „Vlevo v bok“ a „Čelem vzad“ položí psovod levou ruku psovi do oblasti slabiny a jemně (pes je v těchto místech velmi citlivý a pokud mu způsobíme bolest, bude příště cvik provádět neochotně a se strachem!) jej otáčí spolu se sebou o 90° nebo 180°. Dbá na to, aby nakonec byl v základním postoji se psem sedícím u levé nohy; může mu pomoci povelem „Sedni“. Při obratech za pochodu psovod musí nejprve psa upozornit na změnu směru povelem „K noze“. Pomáhá stejně, jako je uvedeno výše, jenom je potřeba, aby se psovod rychle zorientoval. Při obratech za pochodu se psovod nezastavuje a pes nepřisedá k noze, celou dobu setrvávají ve stejném tempu.

Při ovladatelnosti na vodítku psovod psa netrestá, vždy jen upravuje. Pro pozdější nácvik na ovladatelnost bez vodítka je dobré naučit psa, že v pravé ruce kromě vodítka drží psovod také pamlsek nebo hračku, na které se pes fixuje zrakem. Psovod psa průběžně za pochodu odměňuje a chválí. Při obratech, ať už na místě nebo za pochodu, si dáváme zvláštní pozor na to, abychom se otáčeli „na patě“ a neobcházeli psa. Je vhodné, abychom při ovladatelnosti změnili svůj přirozený způsob chůze na „pochodování“ – pes je pak obvykle pozornější. Časem při zastavování a obratech na místě vypouštíme pomocný povel „Sedni“ a používáme už pouze „K noze“, na nějž pes automaticky reaguje přisednutím. Znovu upozorňuji, že si musíme dávat velký pozor, abychom při obratech za levou rukou nechytili psa nešetrně za slabinu, protože by mu to způsobilo bolest, na niž by mohl reagovat třeba i tím, že se nám ožene po ruce; každopádně bychom mu tak napříště zbytečně znepříjemnili tento cvik.

Převzato: www.mujpes.cz, autorka K. Lengálová
Foto: archív KK


 






 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA